Muzeum stavebních dějin a řemesel

Muzeum vzniklo postupnou adaptací prostor v zadní části jednoho z českokrumlovských historických měšťanských domů. Náš dům stejně jako ostatní objekty v Dlouhé ulici byl postaven ve středověku u hradebního opevnění probíhajícího podél vodního toku. Jeho podoba je určena především výraznou přestavbou v období klasicismu první poloviny 19. století.

Přes výraznou proměnu přístupu k památkovým objektům od roku 1990 došlo v Českém Krumlově k velkým úbytkům historických prvků během velké vlny renovace v prvním polistopadovém desetiletí. Přesvědčování vlastníků o potřebě jejich uchování se přes podporu vyjádření dotčených organizací příliš nedařilo.

Postupně jsme trochu ze zoufalství začali s kolegy z Českokrumlovské památkářské obce odstrojené uměleckořemeslné prvky shromažďovat na půdách. Menší část se podařilo darovat podobně smýšlejícím stavebníkům.

Sbírka rozšířená později o další exponáty, repliky a systematické grafické zpracování vývoje českokrumlovských architektonických detailů vedla k založení Muzea stavebních dějin a řemesel, jako první instituce tohoto typu u nás, se sídlem v prostorách zadního traktu objektu Dlouhá 92. Součástí zprovoznění muzejní expozice bylo také zpracování katalogu muzea, kde byl vývoj architektonických detailů Českého Krumlova tematicky zpracován. V následujícím roce 2007 byl v rámci přeshraniční spolupráce s městem Freistadt zpracován projekt „Architektonický vývoj středověkého města“ s využitím architektonických hodnot obou měst.

Některé prostory domu byly nedávno upraveny jako obytné prostory. Při adaptaci jejich interiérů jsme se zaměřili především na druhotné vkládání historických prvků jako mobiliáře, které tak získaly novou funkci. Alespoň v symbolické rovině se zde snažíme zabudováním odstrojených stavebních prvků z jiných domů autenticitu našeho města uchovat. Adaptace podkroví pod jednoduchým pultovým krovem (z větší části upraveným ve 30. letech 20. století) byla řešena jako vložená „krabice“ do půdního prostoru, která se pouze v omezené míře dotýká střešní krytiny. Vedle archivně doloženého vikýře a subtilních střešních oken prosvětlení prostoru napomáhají také dva světlíkové tubusy, navazující na stará litinová výlezová okna z konce 19. století. Při pohledu ze zámeckého návrší by zde nejspíš obytný podstřešní prostor nikdo nehledal. V podkroví se také uplatňuje „volná“ replika dřevěné půdní komory z objektu Horní 151 v Č. Krumlově z barokního období. Přízemí s podkrovím je nově propojeno archaickým točitým schodištěm.

Kromě bydlení a expozice je část prostor využívána také ke krátkodobému ubytování hostů. Toto řešení jednak pomáhá k udržitelnosti provozu, a zároveň podporuje hlavní ideový koncept: prostor i po vložení mnoha desítek historických prvků tj. starých podlah, hrubých povrchů stěn, starých dveří, stropů atd., může sloužit vedle milovníků památek, také zcela běžným návštěvníkům našeho města.

Nezanedbatelná je také ekologická úspora druhotného použití prvků z přírodních materiálů, kdy se lze při pořizování dveří, skříněk, šatních stěn, zástěn i informačních panelů vyhnout větším nákupům v supermarketech.